Festival Folková Lipnice v 80.letech zasáhl českou folkovou scénu a umožnil hrát umělcům, kteří byli režimem omezováni a stíháni. Byl to ostrůvek svobodného slova a samozřejmě si to taky odnesl a musel ukončit činnost. Už vloni přišla iniciativa festival znovu spustit a letos se koná 1.obnovující ročník. Dnes si přečteme rozhovor s jeho organizátorem Rosťou a dozvíme se, jaký příběh festival nese.
Festival Folková Lipnice má historii 40 let a letos se vrací s 1. obnovujícím ročníkem. Můžete nám říct něco málo k historii festivalu?
První ročník Folkové Lipnice (tehdy Písní za mír) se uskutečnil v září 1984. Prvotní myšlenkou bylo z výnosu financovat prodělečné koncerty písničkářů v Ledči nad Sázavou, na které z místních málokdo chodil. V průběhu pěti ročníků se na festivalu vystřídali snad všichni doboví písničkáři, často měli nařízený zákaz vystupovat nebo nesměli některé písně zahrát. Jak mnozí vzpomínají, Folková Lipnice se pro ně stala jakýmsi ostrůvkem svobody v tehdejší době. Hned na první ročník přijelo ze všech koutů republiky přes 5000 návštěvníků a pohled na přeplněný amfiteátr pod hradem se opakoval i v dalších letech. Folk zažíval boom. Folkovou Lipnici si někteří mohou vybavovat i v souvislosti s veřejným výstupem Václava Havla po devatenácti letech a jeho slovy o spiklenecké atmosféře. To byl tehdy vskutku revoluční čin.
Proč festival skončil a jak vznikla iniciativa zase jej spustit?
Prakticky skončil právě touto událostí v roce 1988. Úhlavní nepřítel bolševika promluvil na svazáckým festivalu před tisícovkami mladých lidí. Práce organizátorů by v příštím roce musela být vystavena mnohem přísnějšímu drobnohledu, a o to nikdo nestál. Když mluvíme o Folkové Lipnice, uvědomuji si, že se bavíme o kulturní hudební památce. A to doslova. Folková Lipnice je fenomén! Jen když bude pokračovat, její odkaz tu zůstane s námi. Asi mě to svádí říct, že je v tom jisté patriotství. Jako dokumentaristovi projektu Paměť národa a muzikantovi se ve mně mísila lavina nápadů, věděl jsem, že se festival musí vrátit. Vedle rozhovorů s tehdejšími aktéry v tom určitou roli sehrálo i poznání některých současných písničkářů, třeba seznámení s Honzou Senftem (Člověk krve). Všechno nadšení se pak začalo rychle násobit.
Jakou má akce jako Folková Lipnice roli v regionu i pro daný hudební žánr?
Jak mi pověděl písničkář Jan Burian: “Byl to festival na Vysočině, který si přijeli udělat Pražáci.” I my letos chceme přivítat návštěvníky z jiných krajů než jen z Vysočiny. Z festivalu si mohou odskočit na koupačku do okolních žulových lomů, navštívit hrad nebo procourat městečko a jeho okolní krásy. Zkrátka přijeďte a nechte na sebe působit místo. Stojí to za to! Navíc se naskýtá možnost přespat pod širákem nebo ve stanu - asi nejlevnější a nejskvělejší ubytování na Lipnici. Co se týče role festivalu pro místní, potkáte tu řadu lidí, co o festivalu nikdy neslyšeli. Tehdy festival táhl máničky a lidi se zájmem. Ti, kteří upřednostňovali taneční zábavy, tak o Folkové Lipnici nejspíš nevědí a nikdy o ní neslyšeli. Někteří si jí mohou plést s Haškovou Lipnicí nebo Rockovou Lipnicí.
Může si festival zažádat o nějakou finanční podporu státu nebo regionu?
Letošní rok to možné nebylo. Někteří z našeho týmu jsou členy několika spolků a nám se po pravdě nechtělo zakládat další sdružení. Zastřešil nás tak spolek, který již na své aktivity žádal o finanční podporu. Možná se o podporu pokusíme příští rok. Letos prostředky sháníme od dárců a pomocí crowdfundingu. Jak říká náš člen Vladimír: “Děláme to odspodu!”
Na základě čeho vybíráte umělce a další účastníky programu?
Už nezůstane jen u Merty, Koubka a dalších účinkujících z 80. let. Nyní dáváme prostor současným autorům, ale přesto neopouštíme od záměru propojit minulost se současností. Důležité je, aby vystupující zapadl do konceptu dramaturgie. Tuzemská scéna nabízí jedno jméno za druhým. Rodí se řada skvělých počinů, které na Lipnici chceme mít! Je milý slyšet, že znají Folkovou Lipnici i přesto, že v té době ještě nebyli ani na světě. Ve výběru máme poměrnou volnou ruku, i v tom můžeme navázat, protože ani tehdy se program neskládal jen z ryzích folkařů s akustickou kytaru v ruce.
S jakými výzvami se jako organizátoři potýkáte? A jak s nimi bojujete?
Samozřejmě, největší výzvou je vybrat peníze v crowdfundingové kampani “Pomozte nám vrátit písničkáře na Lipnici”, bez toho se neobejdeme. Vybraná částka ještě může zásadně ovlivnit podobu programu. Momentálně pracujeme na navázání spolupráce s ambasadory. Další výzvou je oslovení i tehdejšího publika, dostat se k nim není nic jednoduchého. Člověk musí využít škálu různých informačních kanálů.
Jaký je podle vás recept na funkční organizátorský tým?
Organizační tým je organická záležitost a u nás se stále skládá. Je to taková velká živá skládačka. Abych se přiznal, těším se, až se sejdeme pohromadě a dáme si pivko. Ale abych byl konkrétnější, důležité je neopomíjet nadšence, kteří mají zájem a potenciál festival realizovat stejně jako vy. Chtějí kultivovat duši i místo, ve kterém žijí.
Jakou roli hrají moderní technologie v organizaci takové historické události?
Oproti loňskému roku, kdy jsme uspořádali právě jen takový vzpomínkový koncert, je využíváme víc a jsou pro nás stěžejním nástrojem. Loni to bylo postaveno převážně na fyzické reklamě. Ani letos jí nemůžeme úplně vypustit, ale větší část pozornosti věnujeme právě online propagaci.
Co byste vzkázal kolegům, kteří se potýkají s náročnějšími výzvami v organizování?
Aby se nevzdávali. Jestli pro věc máte zapálení a dokážete sehnat prostředky pro realizaci festivalu, nemůže vám stát nic v cestě. Hodně štěstí, sil a kávy všem srdcařům!
Děkujeme za krásný a inspirativní rozhovor. Pokud vás příběh Folkové Lipnice nadchnul, určitě se běžte zúčastnit jeho obnovujícího ročníku (koná se 13. a 14.září) a pomozte tvořit další kapitolu v jeho historii!
Chcete se taky podělit o váš organizátorský příběh? Napište mi na mail lucie@boomevents.org a určitě něco vymyslíme. Mezitím se můžete podívat na další rozhovory s organizátory.