(Nejen) v Česku se jedná o absolutně originální akci, která míchá prvky různorodých typů umění s hudbou. Její zakladatel Vojta Stolbenko nám pověděl, jak to všechno vzniklo, jaké rady by dal začínajícím organizátorům i jak se starají o své umělce. No a pokud mrknete na web festivalu Roztoč, uvidíte, proč je to tak originální událost.
Roztoč Fest vznikl původně z oslavy vašich narozenin v roce 2013. Můžete nám krátce říct, jak probíhal vývoj festivalu z oslavy až do dnešní podoby?
Je to tak. Zkrátka se ukázalo, že takovýhle formát akce funguje, a že podobných událostí moc není. Zároveň jsem tou dobou poprvé navštívil několik tzv. Flow festivalů v USA, které mě nadchly svou atmosférou, ale trochu zklamaly po stránce jednostrannosti programu (zaměřené pouze na točení s ohněm, což je pro mě vždy poněkud nuda, jde-li pouze o toto). Proto vznikl Roztoč, který kombinoval tyto “flow arts” aktivity, žonglování atd, s hudbou, koncerty, uměleckými instalacemi a možnostmi pro lidi sdílet své umění na Open stage. První iniciativou byly právě mé narozeniny, a to v době, kdy jsem měl k dispozici spolu s mým kamarádem Michaelem prostor na Letné.
Velmi populární byla (a stále je) Renegade show, která z nějakého důvodu dodnes není k vidění v žádném line-upu jiného festivalu. Jde o formát show, kde se kdokoli může přihlásit a něco předvést na podiu, a pokud se mu podaří diváky zaujmout, dostává panáka. Je-li tomu naopak, sundává si s každým neúspěchem oblečení. Prvních několik renegade show na prvních Roztočích byly opravdu nezapomenutelné, nespoutaná legrace. Teď už se trochu více krotíme, ale i tak, srandy neubylo. Samozřejmě to taky přispělo k tomu, že se na akci vracelo více a více lidí. S každým rokem jsme zvali více umělců, organizovali více workshopů, a zkvalitňovali produkci.
Co vás na organizaci Roztoče nejvíc baví? A jaké jsou největší výzvy?
Nejvíc mě baví akce samotná, o trochu méně všechno, co jí předchází, a úplně nejméně vše, co jí nasleduje. Festival je pro mne unikátní v tom, že se sjede řada přátel z celého světa a propojí se dva různé světy, ve kterých se tak nějak vyskytují - totiž cirkusový a hudební svět. Jsou to tedy ti lidé, kteří mě na tom baví nejvíce a to, že většina z nich jsou skvělí umělci, kteří spolu s našim týmem akci dávají to, co je na ní unikátní: dobrá atmosféra a velmi kvalitní umělecká produkce.
Kolik máte v organizačním týmu lidí a jaké jsou jejich role?
To se trochu mění, ale v základu je nás okolo 8 lidí, kteří na festivalu pracují celoročně. Jak se festival blíží, aktivují se i další členové. Na akci samotné náš tým obsahuje okolo 20 členů, kteří spolu s dalšími mnoha dobrovolníky akci táhnou.
Přicházejí vám návštěvníci i ze zahraničí. Dělali jste pro to nějaké určité aktivity, nebo to přišlo samo časem?
To je právě způsobené tím, že jsem vždy hodně cestoval a všude o Roztoči mluvil. Tím se mi daří dotáhnout spoustu skvělých umělců z celého světa, z nichž je většina mými přáteli. A vlivem takto mezinárodního lineupu se o festivalu dozvídá víc a víc lidí za hranicemi, a na festival letí až z takových dálek jako třeba JAR nebo USA.
V posledních letech se o festivalu tak nějak přirozeně rozkřiklo v komunitě flow arts a žonglérů a začalo se to přirozeně samo nabalovat. Akorát vnímám jako srandovní nevýhodu, že si nikdo z cizinců není schopen zapamatovat, jak název vyslovit. Už jsem se setkal ve světe s mnoho zkomoleninami Roztoče, a to mě nikdy nepřestane bavit. Avšak je pravděpodobné, že to napomáhá verbální šířivosti.
Na Roztoči pracujete s velikým množstvím různých umělkyň a umělců. Na základě čeho je vybíráte?
Ačkoliv jsem zmiňoval fakt, že hodně umělců jsou moji přátelé, nevybírám pouze podle toho. Zvláště v posledních letech jsem oslovil některé umělce, které osobně znám pouze velmi málo nebo vůbec, a to čistě proto, že jejich umění mi přijde fascinující a pro Roztoč vhodné. Prezentovanými uměleckými formami se snažím inspirovat účastníky ke zkvalitnění jejich vlastního umění, a propojit dosud nepropojené žánry. Vybírám proto ty umělce, jejichž tvorba mi přijde v něčem inovativní a reprezentující daný umělecký směr způsobem, který vnímám jako pozitivní pro dané umění.
Jak se před/během/po festivalu staráte o vaše vystupující?
Nejlíp jak umíme a jak můžeme. Pozitivně je hodnocen náš catering, který je vždy nadstandardní a také otevřený bar pro všechny umělce, který nás sice stojí hodně, ale přispívá k tomu, že si umělci festival opravdu užijí. Jelikož nemáme rozpočet, který by umožňoval finanční ohodnocení, na které je většina umělců zvyklá z jiných (komerčnějších) akcí, alespoň se snažíme o to, aby o ně bylo dobře postaráno a festival pro ně byl nejzábavnějším víkendem celého léta.
Pracujete s feedbackem návštěvníků? Jaké bývají vaše silné i slabší stránky?
Jistě, pracujeme, i když je někdy těžké se feedbacku přizpůsobit. Návštěvníci většinou neznají výzvy, kterým musíme čelit a neuvědomují si náročnost některých věcí. Roztoč měl vždy bohužel smůlu v tom, že prostor, kde byl organizován, měl problémy s vodou. Loni, v kombinaci s velkých suchem a nesprávnou vodní disciplínou zúčastněných, došlo k tomu, že nějaký čas nebyla voda na umytí. Letos to řešíme instalací rozprašovačů, aby lidé nemohli vodou tak moc plýtvat.
Jaké má výhody online předprodej vstupenek? Má i nějaké nevýhody?
Vidím pouze samé výhody. Bez čísel z předprodeje je těžké mít představu, jaký je vlastně rozpočet, a s kolika lidmi lze počítat, což je naprosto nutné právě pro hygienu, bezpečnost, infrastrukturu. Rychlost odbavování na vstupu vnímám také jako zásadní. Opravdu nesnáším, když na vstupu na festival strávím hodinu ve frontě, ve vedru, s báglama na zádech. Tím, že všichni pouze ukáží QR kód, k tomu nedochází.
Jakou byste dal radu lidem, kteří se poprvé chtějí pustit do organizace akcí?
To je veliká otázka… Asi hlavně najít rovnováhu co se týče rozpočtu, očekávání a zorganizovatelnosti. Přijde mi, že často nějaký slibný projekt skončí tím, že je přeorganizovaný. Když člověk začíná, je normální udělat pár chyb a chvíli trvá, než se člověk tak nějak zorientuje, utvoří se kolem něj ten správný tým atd. Ovšem opak je taky problém, řada akcí je naopak nedostatečně zorganizována. Jakožto ten, kdo organizaci festivalu tak nějak koordinuje, mám pocit, že je potřeba, aby někdo rozhodoval o tom, do čeho je třeba dát energii a do čeho ne; odrazil pedantské iniciativy a také odrazil egoistické přístupy, se kterými se často do organizace někteří lidé pustí. Je třeba brát akci velmi vážně, ale ne příliš. Na akci, kde jsou všichni organizátoři vyhrocení, není nikdy dobrá atmosféra. A aby se vyhnulo vyhrocení, je třeba si v týmu co nejvíce naslouchat, přistupovat na kompromisy - uvědomit si, že někdy je lepší nechat svého kamaráda či kamarádku udělat něco po svém, i když máte pocit, že váš návrh je lepší, protože stabilita a spokojenost organizačního týmu je ještě důležitější, než (často subjektivní) představa o tom, jak uspokojit návštěvníky. Proto má rada je jednoduchá: Snažit se na nic moc neupínat, naslouchat ostatním, nechat si poradit a raději všechno udělat vždy trochu menší a levnější než má člověk chuť, protože nic nepotopí festival snáz, než megalomanský přístup a následný totální finanční průser.
Doufáme, že vás rozhovor obohatil a že už kupujete lístky na letošní Roztoč!
Další rozhovory s organizátory máme tady, buď v psané formě, nebo ve formě podcastu. Jestli s námi ještě neorganizujete vaše akce, zaregistrujte se na BOOM Events a můžete začít během 5 minut. No a pokud byste se i vy s námi chtěli podělit o váš organizační příběh, ozvěte se na lucie@boomevents.org a něco společně vymyslíme.